Interviu la Radiodifuziunea Ceha. Avem transcriptul:

Interview to the Czech National Broadcast. We have the transcript:

Photo: The author with both translators (Jarmila Novikova – prose and Libuse Valentova – poetry).

Poet, writer, politician, economist, senator and former finance minister – Varujan Vosganian, who celebrates his 60th birthday next year. He was born in Romania as a member of the Armenian nation, one of the largest diasporas in the world. His ancestors survived the Armenian genocide in the Ottoman Empire and fled to Romania. Varujan Vosganian visited the World Book Fair in Prague last week where he introduced his poems and the latest book Children of War.

In families affected by the Holocaust or genocide it is common not to talk about this tragedy. That is why Varujan Vosganian gave his extensive book on the Armenian genocide the title Whispering Book. And who broke the silence in his own family?

„In our own way we grew up with our dead. There is probably no single Armenian family that would not have in its ranks someone who had died in Anatolia. For Armenians, memory is not part of the past but of the present. But if I had to speak specifically, my two grandfathers never told me about it. My grandmother’s told me that. The women in my family had more power to tell about it than men. But when I wrote the Book of Whispers I used a lot of testimony and documents to make sure there were no mistakes or fictions. The people in the 20th century too suffered to add something to that. ”

It is clear from Vosganian’s poetry that he is a believer. In the World of Books, he told the story of how the Prodromu Romanian monastery visited Mount Athos in Greece in 2009. It was a year after he left the government, and the monastery commander said, „You are no longer the Minister of Finance, you can not give us money, so let us here at least a poem.” When the night Athos left, the monks with candles came in Hands and listen to his poetry. About the meaning of Christianity for Armenians:

„When we were with our little brother, we were dressed in church robes and stood by the altar. So I know worship in Armenian. If I ever get retired, I could earn a church singer. But besides, he has a special meaning for us, Armenians. Faith has helped us survive in history where some of the great historical empires have passed. The Armenians were the first nation to accept Christianity as a state religion in 301. Twelve years before the Edict of Milan. And for us, Armenians, the church is the place where we keep our national identity abroad. I can not imagine Armenia, who is not connected with our church. ”

The Armenian Apostolic Church belongs to a group of five Orthodox Orthodox Churches. I wondered what her worship looks like.

„As for the text, the worship is based on Jan Zlatoustý’s texts. As far as music is concerned, it is imbued with Armenian style and adapted by two important composers in the late 19th and early 20th centuries. Regarding the ritual of worship, it is largely Orthodox, but it has several elements that can bring it closer to the Catholics. For example, we do not use iconostasis; the Armenians are open to the altar. We do not have wall paintings, nor sculptures like Catholics. We say that we are closest to the original Christian church as it looked in the first centuries. It is the same with Christmas – we celebrate them as Christians celebrated them in the first and second centuries, that is, on January 6 on the Feast of the Lord’s baptism, because Christians believed that Christ was baptized at the age of 33 on the same day he was born.

The latest book by Varujan Vosganian has the title Children of War.

Varujan Vosganian: Children of War (Děti války) – Photo: Polirom Publishing House
Varujan Vosganian: Children of War (Děti války)
Photo: Polirom Publishing House
„Children of War are a novel that came out a few months ago in Romania and tells about Romania during and after World War II. It has different kinds of novel: psychological, family, love, even detective, and one of them is also religious. ”

On the cover of the novel is Caravaggi’s painting „Saint Matthew with the Angel”.

„This is a struggle between what is authentic in man and what is not authentic. In our case, it is the fight between the uniform and the angel. The man served in the ranks of the Securitate, the Romanian secret service, and believed that the uniform would help him win over the people, but in the end, it turned out that the uniform was just abusing him and eventually saving him an encounter with an angel. ”

Explains the author of The Children of War Varujan Vosganian.

Originalul in limba ceha:

Básník, spisovatel, politik, ekonom, senátor i bývalý ministr financí – toho všeho dosáhl za svůj život Varujan Vosganian, který příští rok oslaví 60. narozeniny. Narodil se v Rumunsku jako příslušník arménského národa, který má jednu z největších diaspor na světě. Jeho předci přežili genocidu Arménů v Osmanské říši a uprchli do Rumunska. Varujan Vosganian navštívil minulý týden Veletrh Svět knihy v Praze, kde představil své básně i nejnovější knihu Děti války.

V rodinách postižených holocaustem nebo genocidou bývá časté, že se o této tragédii nemluví. I proto Varujan Vosganian dal své rozsáhlé knize o genocidě Arménů titul Kniha šepotů. A kdo prolomil mlčení v jeho vlastní rodině?

Varujan Vosganian: Cartea șoaptelor (Kniha šepotů) – Foto: Nakladatelství Polirom
Varujan Vosganian: Cartea șoaptelor (Kniha šepotů)
Foto: Nakladatelství Polirom
„Svým způsobem jsme s našimi mrtvými vyrůstali. Pravděpodobně neexistuje jediná arménská rodina, která by neměla ve svých řadách někoho, kdo tehdy v Anatolii zemřel. Pro Armény není paměť součástí minulosti, ale přítomnosti. Pokud bych však měl mluvit konkrétně, tak moji dva dědečkové mi o tom nikdy nevyprávěli. Zato mi to vyprávěly babičky. Ženy z mé rodiny měly větší sílu o tom vyprávět než muži. Ale když jsem psal román Kniha šepotů, čerpal jsem z řady svědectví a dokumentů, aby tam nebyly žádné chyby nebo smyšlenky. Lidé ve 20. století příliš trpěli na to, abych k tomu ještě něco přidával.“

Z Vosganianovy poezie je zřejmé, že je věřící. Na Světě knihy vyprávěl příběh o tom, jak v roce 2009 navštívil rumunský klášter Prodromu na hoře Athos v Řecku. Bylo to rok poté, co odešel z vlády a představený kláštera mu řekl: „Teď už nejste ministrem financí, nemůžete nám dát peníze, tak nám tady aspoň nechte nějakou báseň.“ Když potom v noci z hory Athos odjížděl, přišli mniši se svíčkami v rukou a poslouchali jeho poezii. O významu křesťanství pro Armény říká:

„Když jsme byli s bratrem malí, oblékali nás do kostelních rouch a stávali jsme u oltáře. Takže znám bohoslužby v arménštině. Jestli někdy půjdu do důchodu, tak bych si mohl vydělávat jako kostelní zpěvák. Ale kromě toho má pro nás, Armény, církev zvláštní význam. Víra nám pomohla, abychom v dějinách přežili na místě, kudy prošly téměř všechny velké historické říše. Arméni byli první národ, který přijal křesťanství jako státní náboženství v roce 301. Tedy dvanáct let před Ediktem milánským. A pro nás, Armény, je kostel místem, kde si v zahraničí uchováváme svou národní identitu. Neumím si představit Arména, který není spjat s naší církví.“

Arménská apoštolská církev patří do skupiny pěti staroorientálních ortodoxních církví. Zajímalo mě, jak vypadá její bohoslužba.

„Pokud jde o text, pak bohoslužba vychází z textů Jan Zlatoústého. Pokud jde o hudbu, tak ta je prodchnuta arménským stylem a byla upravena dvěma významnými skladateli koncem 19. a na počátku 20. století. Pokud jde o ritus bohoslužby, tak ten je z velké části pravoslavný, ale má i několik prvků, které ho mohou přibližovat ke katolíkům. Například nepoužíváme ikonostas, u Arménů je oltář otevřený. Nemáme nástěnné malby, ale ani sochy jako katolíci. Říkáme, že jsme nejblíže původní křesťanské církvi tak, jak vypadala v prvních staletích. Stejně je tomu i s Vánoci – slavíme je, jak je slavili křesťané v prvním a druhém století, tedy 6. ledna na Svátek křtu Páně, protože křesťané věřili, že Kristus byl pokřtěn ve 33 letech ve stejný den, jako se narodil.“

Nejnovější kniha Varujana Vosganiana má titul Děti války.

„Děti války jsou román, který vyšel před několika měsíci v Rumunsku a vypráví o Rumunsku během druhé světové války a po ní. Mísí se v něm různé druhy románu: psychologický, rodinný, milostný, dokonce i detektivní, a jeden z nich je také náboženský.“

Na obálce románu je Caravaggiův obraz „Svatý Matouš s andělem“.

„Jedná se o boj mezi tím, co je v člověku autentické a tím, co autentické není. V našem případě jde o boj mezi uniformou a andělem. Ten člověk sloužil v řadách Securitate, rumunské tajné bezpečnostní služby, a věřil, že uniforma mu pomůže zvítězit nad lidmi, ale nakonec se ukázalo, že uniforma ho jen zneužila a nakonec ho spasí setkání s andělem.“

Vysvětluje autor knihy Děti války Varujan Vosganian.

http://www.rozhlas.cz/…/neumim-si-predstavit-armena-ktery-n…